VYSVĚTLIVKY
DRUHÝ HLAS (jeho zapisování v notách)
- Druhý hlas je nejčastěji nižší než první, ale může tomu být i naopak. Menší noty jsou druhé nebo třetí hlasy.
- Dvojhlas nebo trojhlas je možné zapisovat bez nožiček nebo s nožičkami. Nožičky směřující dolů jsou jeden hlas, nožičky nahoru druhý. Druhý hlas se často zapisuje v malých notách, aby se odlišil od hlasu prvního - tedy hlavního.
- Oba hlasy mohou mít společný tón.
- Druhý hlas má nejen jinou melodii, ale občas i jiný rytmus (jinou délku not).
- Přesto že je oproti prvnímu hl. monotónější - často je to úplně jiná melodie - musí být splněna podmínka zpěvnosti. Pokud tomu tak není, je obtížné se jej naučit a zapamatovat.
- Na druhou stranu by neměl "přebíjet" hlavní melodii 1.hlasu - tvoří křoví, pozadí, oporu 1.hl. V popmusic se často používá 2.hlas vyšší, ale je studiově upraven tak, že zní slaběji než 1.hl.
- 2.hl. by se neměl křížit s prvním - tz., že je celou dobu níž nebo výš. Výjimky jsou však možné.
- Plyne-li 1.hlas v pomalých hodnotách , 2. je v pohybu a opačně (čtvrťové oproti osminám)
- Protipohyb je velmi žádoucí!
- Přirozené pro postup hlasu je stupňovitý postup - přednost před skoky (je to zpěvnější); i když tón není součástí akordu (např. sexta), je to lepší pro zpěv. (Sv.Dorota) Navíc je na nepřízvučné době.