HUDEBNÍ NAUČENÍ

Na tuto stránku budu psát hudební pojmy, které považuju za důležité. Protože definice k představě a pochopení nestačí (ačkoli si to české školství stále myslí), uvádím i souvislost s praxí. Další hudební pojmy ZDE.
 
BOURRÉE ("buré")
 
Skladba takto označená bývala kdysi tancem. V barokní době se z něj stává část Taneční suity - obsahující další tance (Allemand, Courante, atd.).
V kytarové hudbě je nejznámější Bourreé J.S.Bacha z loutnové suity Emoll (BWV 996). Také ho hraje podle svého skupina Jethro Thull.
Za velmi vydařené spojení klasiky a folku považuju písničku od J.Nohavici, který zakomponoval Bourrée do písně jako mezihru a humorným textem vykreslil dobovou atmosféru. 
Uvádí, že Bourreé pochází od L.Mozarta. Ve skutečnosti je to Ch.Graupner nebo Anonym. Nohavica vychází z kytarové školy podle Carulliho (jak někde prohlásil, že se podle ní učil), kde je to takto uvedeno. Je to něco podobného jako s Knížkou pro Annu Magdalenu Bachovou. Většina skladbiček je pouze jakýmsi výběrem oblíbených skladeb a nepochází od slovutného Johana Sebastiana.
 
 
PAVANA  je
 

renesanční dvorský tanec italského původu. Jeho jméno je odvozeno od slova "pavo" - páv a znamenalo vždy obřadný tanec předvádějící sebevědomí a hrdost ("nadouvati se jako páv"). Eva Kröschlová: Historické tance v hodinách HV.

 
Nejznámější Pavana pro kytaristy je PADUANA HISPANICA (Španělská pavana) - renesanční skladbička pro loutnu. Zajímavostí je, že nápěv zřejmě zaujal skladatele K.Svobodu, neboť prvních pár taktů použil - ať už vědomě či ne - v písni "Lásko má já stůňu".
Další známá a působivá melodie je od G.Fauré - PAVANA - skladba pro flétnu a orchestr, která se hrává v různých úpravách.

 PAVANA ZA 10 ŠVESTKOVÝCH KNEDLÍKŮ  (které dostal F.Novotný - autor textu) - písnička od Spirituál kvintetu; původně francouzská pavana (Belle qui tiens ma vie), pochází ze sbírky o renesančních tancích "Orchésographie" Thoinota Arbeau.

 

PASSACAGLIA  je

skladba, která je vystavěná na ostinátním (stále se opakujícím) basu a třídobém taktu. Jde obvykle o kontrapunktické nebo melodické variace, které vznikají tak, že skladatel neustále opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu (nebo jen bas-harmonickou figuru) novými a novými variacemi. 

Známé skladby jsou:

H.I.F.Bibera - Passacaglia in Gmoll ( Gm - F - Eb - D )

Handel /Halvorsen - Passacaglia ( Gm - Cm - F - Bb - Eb - Cm - D )

L. Boccherini - Passa calle ( G - C - D - G )

Monteverdi - Pur ti miro ( G - D/F# - Em - D )

Podobný charakter mají např. Canon in D (Pachelbel) nebo Chaconne (Bach).

 

PRELUDIUM  je 

odvozeno od latinského slova Praeludere, které znamená hrát před něčím. Původně bylo myšleno jako předehra k vokálním skladbám: písním, motetům, madrigalům nebo chorálům. Bylo svěřováno většinou loutně, cembalu nebo varhanám. Později se rozšířilo i jako úvod instrumentálních skladeb a též jako samostatná skladba. Většinou se jedná o hru rozložených akordů, které mají nějakou zajímavou figuraci nebo jsou propojovány melodií. Mistrem těchto krátkých skladbiček byl J.S.Bach. Jeho nejznámější Preludium Cdur použil Ch.Gounod jako podklad pro melodii modlitby  Ave Maria .

Na kytaru se hrají skladby loutnistů J.A.Losy, S.L.Weisse, J.Dowlanda častěji označované jako Fantasia.

RONDO

Jedná se o hudební formu, v níž se jeden díl několikrát (a to nejméně třikrát) opakuje a mezi jeho návraty jsou vkládány další kontrastní díly. Vpodstatě je to výrazné téma - refrén, který je střídán slokami - variacemi.

Anglický skladatel Benjamin Britten (1913-1976) ve své skladbě "PRŮVODCE MLADÉHO ČLOVĚKA ORCHESTREM" použil téma svého kolegy z barokní doby - Henryho Purcela - RONDO  ze suity Abdelazar.